Proč Labrix?

Labris a labyrint

Labris, labrys, labrix

Podle mnoha mýtů a legend je oboustranná (dvoubřitá) sekera labris (někdy také labrys – v angličtině - nebo labyris) spojována s labyrintem. Tato sekera se jakožto prastarý ochranný symbol Kréty a jiných starořeckých ostrovních kultur vždy vztahovala k nejvyšším bohům. Mohla být také symbolizována párem rohů, z nichž jeden směřoval nahoru a druhý dolů a dohromady vytvářely dvoubřitou sekeru, která souvisela s posvátným býkem tradičně uctívaným na Krétě. Doposud se ve středomořské oblasti vyrábí řada šperků (většinou stříbrných) s motivem dvoubřité sekery, které se těší velké oblíbenosti. Jeden z nich nás právě inspiroval ke vzniku názvu a loga našeho nakladatelství Labrix.

Původ labrisu

Podle starých pramenů byl labris především symbolem původní krétské kultury, jež se nazývá mínójská. Tato velmi bohatá a vyspělá civilizace, jejíž původ spadá do období 3000- 2000 let př.n.l., se vyznačovala mimo jiné tím, že byla jednou z mála těch, kde se dlouho udržel kult Velké (hadí) bohyně a kde existovala rovnoprávnost mužů a žen. Podle památek vyznačujících se spíše přírodními než válečnými motivy to byla mírumilovná civilizace, která výrazně uctívala kult mrtvých, měla vlastní (doposud nerozluštěné písmo) a velmi vyspělou a praktickou architekturu. Do jejích dějin několikrát zasáhly přírodní katastrofy (sopečné výbuchy, zemětřesení a návalové vlny). Mnoho vědců se domnívá, že tato sofistikovaná středomořská kultura dala základ mýtu o bájné Atlantidě.
Sekera labris byla atributem Velké bohyně, symbolizovala plodnost a úrodnost, přeneseně se pak stala symbolem, který chránil před zlými mocnostmi a negativní energii. Později v rukou Amazonek reprezentovala nezávislost, svobodu a rovnoprávnost mužů a žen.
Souvislost labrisu a labyrintu se objevuje hned v několika nezávislých mýtických příbězích. Podle jednoho z nich byly oboustranné sekery připevněné na holi používány jako ochranné předměty při tanečních obřadech kněžek zasvěcených Velké bohyni. Umisťovaly se kolem místa, kde kněžky tančily či prováděly jiné mystické úkony. Později se z motivu labrisu vytvořil motiv dlažby (motiv labyrintu) na podlaze, kde se tančilo. Takovýto vzor byl nalezen i na nádvořích minójských staveb. Podobně se našly na stěnách paláce v Knóssu ornamenty s prvky labyrintu s motivem oboustranné sekery. Odtud se možná vyvinul pojem labyrint jakožto princip vytváření symetrického opakování jednoho vzorku. Později vznikl podle některých názorů labyrint ve smyslu bludiště právě z motivů na tanečních parketech či na stěnách paláců.

Labris a labyrint

Mýtus o labyrintu je pradávný a je společný pro všechny staré civilizace, kde je labyrint chápán jako obtížný, spletitý úsek na pouti, úsek, ve kterém se člověk ztratí a nemůže najít cestu ven. Často bývá spojován s hrdinou nebo mýtickou postavou, která je schopna projít labyrintem, najít klíč a vyřešit hádanku, která je mu ukáže podobu té správné cesty.
Další známá legenda praví, že první fantastický labyrint vytvořil Daidalos, slavný a originální krétský architekt a vynálezce. Říká se, že ve skutečnosti Daidalův labyrint nebyl podzemní stavbou, nebyl temný ani křivolaký, ale byla to soustava domů, paláců a zahrad, které však byly postaveny tak, že kdokoliv tam vstoupil, nemohl odejít ven. Daidalos postavil tento labyrint pro krétského krále Minóa. Byla to ale jeho manželka Pásifaé, která byla strůjkyní toho, že se později z labyrintu stala noční můra.
Aby se Minós mohl stát králem, potřeboval pomoc mocného boha oceánů a vod – Poseidóna. Ten učinil zázrak a stvořil bílého býka, který se vynořil z oceánu. Tento bílý býk byl dán jako dar králům krétských ostrovů. Tím, že jej Minós dostal, zajistil si dostatečnou úctu a mohl se skutečně stát krétským králem. Jeho manželka se však do bílého býka zamilovala tak, že se stal tím jediným, na koho myslela a koho si přála mít ve své blízkosti. Protože nevěděla, jak se k němu dostat blíže, požádala Daidala, aby vytvořil ohromnou bronzovou krávu, která by byla tak krásná a atraktivní, že bílého býka zaujme.
Daidalos vytvořil krávu, do které se Pásifaé schovala, bílý býk se k ní přiblížil a z tohoto velmi podivného spojení mezi ženou a bílým býkem vzniklo strašné stvoření – napůl býk, napůl člověk – Minotaurus. Toto monstrum začalo obývat labyrint, jenž se poté stal temným, strašidelným a hrozivým místem.
Během doby se z Minotaura stal postrach všech. Každých devět let muselo být Minotaurovi obětováno sedm mladých mužů a sedm panen. Když se to mělo stát potřetí, objevil se aténský hrdina Théseus, který byl mezi mladými muži, již měli být obětováni. Dcera Minóa Ariadna se do něj zamilovala a poradila mu, jak se dostat z labyrintu – pomocí cívky, ze které bude postupně odmotávat nit, aby poté, co zabije Minotaura, našel cestu zpátky.
Podle nejstarších mýtů a také kreseb dochovaných na starých nádobách zabil Théseus Minotaura dvoubřitou sekerou. Opět se opakuje příběh, jak hrdina najde cestu skrz labyrint poté, co dosáhne jeho středu a učiní zázrak pomocí labrisu – oboustranné sekery.

Existují však také názory, že labris je symbolem motýla a tedy transformace a regenerace.
Oboustranná sekera představovala zřídkakdy skutečnou válečnou zbraň, její význam byl téměř vždy symbolický. Je zajímavé, že podobně tvarovanou zbraň nacházíme i v rukou severských Vikingů.